Návrat ztracených rodáků aneb jak dlouho se jde z Brna do Kutné Hory
Cyklus KH-B-KH nebyl nijak namáhavě vymyšlen, spíše tu najednou byl. Spouštěcím impulsem se pravděpodobně stalo rozhodnutí dvou vystavujících o tom, že se přestěhují zpět do svého rodiště s tím srdceřvoucím panoramatem, vůní tabáku a sladu, nezbytnou čugálou a dutě prázdnými večerními ulicemi. Začíná tak rozptyl skupiny lidí, které spojuje zkušenost „dvojdomovectví“ (minimálně, někteří svou identitu rozkročili ještě více), jak tento malý fenomén postihuje logo cyklu složené z panoramatu Brna a Kutné Hory. Až na výjimky jsme byli přátelsky propojeni již v Kutné Hoře a tuto síť vazeb se podařilo udržet a rozšířit i po přesídlení do Brna za studiem či prací. Náhodou jsme se sešli tak, že většinu z naší pomyslné kutnohorské enklávy cosi pudí tvořit. Svého času jsme založili skupinu AVU ČR (Amatérské výtvarné uskupení Černá ruka), chodili zvědavě na výstavy, uskutečnili pár výtvarných akcí a jednu společnou výstavu právě v kutnohorské čajovně. Spojuje nás silná vazba ke dvěma městům, které jsme si ani příliš nevybrali, v prvním jsme si svou existenci uvědomili a druhé nám poskytlo příležitost s ní něco udělat. Přes příznivou integraci v Brně jsme všichni někdy uvažovali o tom, že se do Kutné Hory jednou vrátíme nebo to alespoň zkusíme, její genius loci je silnější. Proto v názvu ono symetrické KH-B-KH, cesta (možná i mýtická) tam a zase zpátky, pro někoho již téměř skutečnost, pro jiného myšlenka, vize, sen či minimálně otevřená možnost. Symbolicky propojíme tato dvě města dubnovou pěší poutí a vzdálenost mezi těmito dvěma místy tak bude po letech pendlování vlakem poprvé překonána měřítkem a rychlostí lidského kroku. Zároveň nabereme vodu z brněnského „Príglu“ (přehrady) a vlijeme ji na konci cesty do Velkého rybníka u Kutné Hory. Cyklus výstav se tématem dvojí místní identity přímo nezabývá, ale stojí v pozadí jako společná zkušenost a vrstva, která nás příjemně ukotvuje v současné rozpohybovanosti až rozviklanosti a motivuje se spolu setkávat a tvořit. Otázkou a pro některé z nás reálným experimentem zůstává, nakolik dokáže současná Kutná Hora svůj dar genia loci vytvořeného předky a přírodou udržet živý a vytvářet i další vrstvy v konfrontaci s přítomností.
Všichni za jednoho a jeden za všechny – tímto textem i za ostatní
